Proč se letošní vůně podobá loňské verzi jiné značky?

Stalo se vám někdy, že jste si v parfumérii ovoněli novinku (vůni), která se podobala loňské verzi jiné značky? Přemýšleli jste někdy, proč jsou si některé vůně tak podobné? Nedávno jsem v této souvislosti narazila na zajímavý rozhovor se známým maďarským „nosem“ Zsoltem Zólyomim.

Proč se letošní vůně podobá loňské verzi jiné značky?

Děje se to z toho důvodu, že základní ingredience v luxusních parfémech jsou stejné jako třeba ve směsích do ostřikovačů automobilových skel. Suroviny totiž vyrábějí ty samé firmy. Jenom o tom nevíme. Dnes žijeme v éře „luxusu“ a stále naivně věříme, že parfémy míchá některý z potomků Huberta de Givenchy v jeho malém pařížském salonu.

Větší část výrobků na trhu tvoří „odpadky čínské sériové výroby“, jejichž výrobní cena se pohybuje mezi 1 a 5 eury. Zbytek ceny pak určuje skutečnost, že je na krabičce nebo na reklamním billboardu zadek Beyoncé nebo chlupaté nohy Davida Beckhama.

Těch, kteří od rána do večera tvoří nové vůně, je po celém světě zhruba 100–150.

Podle Zsolta Zólyomiho má většina známých parfumérů smlouvu s nadnárodními společnostmi, díky čemuž si vydělají na živobytí. O víkendech pak pracují na svých vlastních značkách – to jsou tzv. projekty z vášně (passion projects).

Bohužel i parfémový průmysl zasáhl trend maximalizace zisku a snižování nákladů. Není vůbec neobvyklé, že přijede investor z Dálného východu, který si koupí „sakumprásk“ celou značku, historii i rodinné recepty. Následně tam umístí svého obchodního manažera, který vystudoval na některé moderní obchodní škole. Když po třech měsících takový manažer zjistí, že má v rozpočtové tabulce základní materiál, jehož jeden litr stojí 68.000 eur, vyděsí se a chce ho získat levněji. To samozřejmě lze, nicméně už to nebude to samé.

To je důvod, proč si dneska již nekoupíte opravdové luxusní zboží, navzdory tomu, že si pořídíte oblíbený produkt vaší babičky u její luxusní značky. Materiály v dnešních výrobcích zkrátka nejsou luxusní. Jsou to pouze narychlo vytvořené „masové výrobky“. Jsou zabalené do „lživých“, blyštivých obalů, k nim je pak přidána velkolepá značka a celé to korunuje reklamní kampaň v hodnotě několika desítek milionů dolarů. Je tedy jasné, že na kvalitní materiály už pak nezůstanou peníze.

Parfémový průmysl není malý byznys – ročně se v něm protočí 50 miliard dolarů, do této sumy přitom není započtena šedá ekonomika.

Když kupujete parfém nabízený na ulici, musíte být víc než opatrní! Koupit vůni z ilegálního zdroje může být velmi nebezpečné! Nikdy totiž nevíte, co vlastně kupujete. Co do toho výrobce přimíchal. Jakou má produkt trvanlivost. A není ani jisté, zda vůni nevyráběli nějací otroci… Často máme sklon koupit „cokoliv“ za pár kaček, i když to může být škodlivé pro naše zdraví.

Velké parfumérské firmy v současnosti připravují populární parfémy tak, že se podívají na vůně, kterým se hodně dařilo v posledních letech. Na základě toho vytvoří „průsečík“ a na trh je uveden nový produkt. Pokud má někdo dostatečně citlivý nos, snadno to „odhalí“.

Ženy mají lepší nos, což je dokázaný fakt. Proto je pravděpodobnější, že to budou právě ženy, které zjistí, že letošní parfém značky Yves Saint Laurent voní stejně jako parfém od Escady před pár lety.

Navzdory všem těm velkým, nadnárodním společnostem a reklamním superstar jsou navíc dnešní vůně slabší a mají menší výdrž než před 10, 15 či 20 lety, natož ve srovnání s klasickými vůněmi před 100 lety. A také toho si začíná stále více spotřebitelů všímat.

Moje rada na závěr zní:
Nebojte se vyzkoušet „niche vůně“. Jsou sice dražší, nicméně je to segment, který není při výrobě ničím omezený. Znamená to, že parfuméři pracují vždy s těmi nejkvalitnějšími surovinami. Jsou to často takové ingredience, které nejsou v populárních mainstreamových (masových) vůních vůbec používané.

I na Degustaci parfémů se můžete seznámit s některými „niche vůněmi“.

Zaregistrovali jste už, že by se některá letošní vůně podobala loňské verzi jiné značky?